Měřítko 1/44 Roky výroby popisovaných variant: 1974–86
Y-14C Stutz Bearcat v dvoutónové zelené matalíze se dostal do obchodů poprvé v roce 1974. |
Dostupnost: Všechny základní barevné verze modelu Y-14C Stutz Bearcat jsou běžně dostupné. Difficult – jako obtížně sehnatelné jsou označeny krémové modely s červenými koly, a to plnými v kombinaci s červenými blatníky nebo s dvanácti paprsky a blatníky zelenými. Scarce – vzácné jsou dle M.I.C.A. všechny verze krémových modelů s červenými blatníky, které mají buď světle červená sedadla, nebo světle červenou mřížku chladiče, případně obojí. Podobně vzácný by měl být zelený model s tmavě červenými sedadly. Avšak případnou záměnu těchto dílů mezi oběma prvními barevnými variantami zejména u sedadel lze odhalit jen těžko. Rare – raritní jsou první verze s letopočtem 1973 na spodku.
Popis a historie: Základ mohutného dvousedadlového otevřeného roadsteru Stutz Bearcat tvoří odlitek karoserie a odlitek spodní části s blatníky. První, vzácné modely měly na spodku uveden letopočet 1973, avšak velmi brzy byl změněn na 1974. Karoserie má v té době u sportovních vozů módní člunovité zakončení, jehož horní hrany byly nejprve hladké. Později v roce 1980 byla doplněna hrana ve tvaru „V“, která tehdy umožňovala lepší provedení červeného nástřiku horní plochy. Další součásti tvoří kovové odlitky předního a zadního nárazníku, chladiče s reflektory a čelního okna. Standardně byl model vybavován chromovanými plastovými koly se čtyřiadvaceti paprsky imitujícími špicování a černými gumovými obručemi, jež později měly bílé boky. Výjimečně byla montována kola červená dvanáctipaprsková, nebo plná. Přehled uzavírají plastové díly sedadel s podlahou, mřížky chladiče a volantu. Součástí odlitku předního nárazníku je vespod SPZ a dvě trumpetky klaksonu nahoře. Zadní nárazník je doplněn nosičem zavazadel a SPZ vpravo nahoře. U prvních modelů chyběl na odlitku nárazníku svislý prvek vlevo nahoře. Tento nedostatek byl velmi rychle odstraněn a horní část nárazníku byla ještě posílena.
Na snímku je vyšší krabička typu H1. U modelu jsou dobře patrné hladké přechody mezi horní a bočními plochami v zadní člunovité části. |
Barva modelu: První barevná kombinace byla, jak již bylo uvedeno výše, zelená metalíza na karoserii s blatníky nastříkanými tmavě zelenou metalízou. Volant je stejně jako u všech ostatních zde popisovaných variant z měkkého černého plastu. Sedadla a mřížka chladiče jsou světle červené, výjimečně bývají sedadla tmavě červená. Boky pneumatik neměly bílé lemování.
Od roku 1979 s přechodem na krabičky typu I byl model stříkán autentičtějšími nemetalickými barvami. Pokovení kovových částí, u zelených modelů zlaté, bylo nyní změněno na stříbrné, na pneumatikách ae objevilo bílé lemování. Spodek modelu s blatníky je červený, karoserie dostala barvu smetanovou, ovšem vrchní část karoserie byla nastříkána také červenou barvou. Zajímavostí jsou červené horní hrany na dveřích, od nichž bylo u pozdějších modelů upuštěno. Sedadla a mřížka chladiče byly standardně z černého nebo tmavě červeného plastu, světle červené plasty se objevují jen výjimečně.
Na modelu vlevo jsou vrchní hrany na dveřích obtažené červeně, na pozdější verzi vpravo jsou tyto hrany již smetanové. |
Od roku 1981 byly blatníky stříkány tmavě zelenou barvou. Karoserie zůstala celá smetanová, odpadl dodatečný nástřik vrchních ploch jinou barvou. Sedadla jsou černá, mřížka chladiče černá nebo tmavě červená. Výroba modelu v Anglii byla ukončena nepříliš pohlednou variantou z roku 1985 s modrou karoserií a tmavě šedými blatníky. Maska chladiče zůstala černá, ale barva sedadel byla změněna na béžovou.
V roce 1990 se MATCHBOX k modelu Stutz po přestávce znovu vrátil a vydal jej v modro-bílé kombinaci a stříbřenkou dobarvenými detaily. Stejně upravený je i čínský červený model s černými blatníky z roku 1995.
Na zadní části obou modelů je dobře patrná vystupující hrana ve tvaru „V“, která u předchozí varianty vymezovala červené pole. |
Krabičky: Zelené metalické modely Y-14C Stutz Bearcat byly prodávány v krabičce typu H1 „Woodgrain“, taktéž zelené. Výška krabičky byla během produkce snížena ze šesti centimetrů na pět centimetrů. Pozdější krabičky typu H2 jsou již pouze pěticentimetrové. Verze se smetanovou karoserií byly dodávány postupně v krabičkách typu I1 až I4. Verze s modrou karoserií a šedými blatníky byly nabízeny v krabičkách typu Ja, Jb. Modro-bílý model vyráběný na Makau měl vitrinový box typu N, ale výjimečně se objevoval také v bílé papírové krabičce P. Červený čínský Stutz s černými blatníky již patří ke Collectibles a má krabičku N2.
Model ve své době: Model Y-14C Stutz Bearcat patří k novinkám poprvé avizovaným v katalogu pro rok 1973. Byl prezentován v atraktivní kombinaci zelené karoserie a tmavě zelených blatníků, v níž se posléze také dostal k prvním zákazníkům. Sériová výroba a prodej byly zahájeny v roce 1974. Stutz Bearcat je jedním z posledních modelů, u nichž jsou nárazníky, rám okna a chladič s reflektory ještě kovové. Z toho lze usuzovat, že práce na tomto modelu byly zahájeny již dříve, ale přesto varianty na kovových kolech známy nejsou. Stutz Bearcat pod katalogovým číslem Y-14 nahradil v sérii ypsilonek předchozí Maxwell Roadster, čímž zachoval podíl amerických vozů v sérii a potvrdil tak zájem firmy Lesney o americký trh. Přestože se v roce 1986 pod číslem Y-14 objevil model 1935 E.R.A. R.1.B, v roce 1990 byla v Makau výroba Bearcatu pod stejným číslem opět obnovena. To jen potvrzuje jeho postavení jedné z nejoblíbenějších ypsilonek vyráběných po roce 1973.
Modrý-bílý Stutz Bearcat vyráběný na Makau v krabičce N a čínský červený model v krabičce N2. |
Skutečný 1931 Stutz Bearcat: Výrobky americké firmy Stutz byly jako jedny z mála schopny konkurovat na závodních drahách evropským automobilům. V americkém pojetí je totiž sportovní vůz spíše prostředkem k dopravě za sportovními podniky než prostředkem k samotnému závodění. Typ Bearcat byl vyráběn již dříve a počátkem třicátých let se firma Stutz k názvu Bearcat vrátila. Verze z roku 1914 byla velmi podobná starému známému Y-7B Merceru Raceabout. Osmiválcový motor se dvěma vačkovými hřídeli měl čtyři ventily pro každý válec a disponoval maximálním výkonem155 koní. Firma garantovala maximální rychlost 100 mil za hodinu, tedy poměrně úctyhodných 160 kilometrů za hodinu. Prodejní cena nového vozu byla 4.995 amerických dolarů.
text a foto Libor Mikš
Všechny texty a fotografie podléhají autorským právům a je možné je použít s uvedením linku na server www.diecast.cz u každé fotografie nebo citace. Jinak jen se souhlasem www.diecast.cz.
