Co sbírat v měřítku 1/43 – 2. díl: Cesta k modelové dokonalosti
Začalo to železničními modely
Měřítko 1/43 se objevilo poprvé kolem roku 1900, když německá hračkářská firma Märklin představila své železniční modely. Původně se tato velikost označovala jako „0 scale“ nebo „0 gauge“). V Británii a Německu se přitom „0 scale“ vnímalo jako 1/43 zatímco v Americe spíše jako 1/48. Popularita železnic a doplňků v měřítku „0“ ale ve třicátých letech v Evropě poklesla a dlouho se držela jen v Americe. Teprve po válce se tento rozměr oživil a opět v modelové železnici. V padesátých a hlavně šedesátých letech minulého století ale britské firmy Lesney (Matchbox), Meccano (Dinky) a Mettoy (Corgi) začaly vyrábět modely aut dlouhé kolem 3 až 5 palců, neboli asi 8 až 12 centimetrů. Tato velikost umožnila ztvárnit na těchto modelech více detailů než na miniaturních autíčkách „do krabičky od sirek“ a vzbudila zájem dospělých sběratelů. Větší modely aut ve velikosti 1/50 až 1/40 se s přimhouřením oka hodily k železnicím ve volněji pojímaném „0“ scale. Daly se ale také sbírat samostatně a působily velmi realisticky a srovnatelně, když byly spolu vystaveny ve větším počtu.
Modelová velikost 1/43 nastupuje
Britské firmy vyráběly na svou dobu nejdokonalejší kovové modely aut, ale na precizní standardizaci velikosti 1/43 se dlouho nedokázaly sjednotit. Touhu sběratelů mít modely v jednotném měřítku začali jako první naplňovat italští výrobci. Společnost Budu už v roce 1963 vystavila modely exponátů automobilového muzea v Turínu v jednotném měřítku 1/43 nebo 1/50. V roce 1966 debutoval italský Mebetoys s modely 1/42, ale záhy se plně zaměřil na 1/43. Tato autíčka měla kovové karoserie, ale také nárazníky a disky kol. Stejně poctivě kovové byly tehdy i modely francouzského Solida a dalších značek.
Mebetoys vyráběl v šedesátých letech modely, které ještě byly zaměřeny spíše na děti. V roce 1969 koupil tuto italskou firmu americký Mattel a to tento kurs ještě více utvrdilo. Mezi dospělými Italy se ale sběratelství precizně ztvárněných modelů ujalo a už na přelomu šedesátých a osmdesátých let se malé italské firmy pustily do výroby autíček, která už nebyla určeny na hraní, ale pro dospělé. Novinkou byly vakuově pochromované plastové díly, jejichž vzhled působil autentičtěji než pozinkované nebo poniklované kovové součástky. Nové technologie a jednotné měřítko 1/43 podnítily raketový nástup sběratelství. Desítky modelů nových a nových výrobců měly stejný poměr velikosti, takže vystavené vedle sebe vypadaly jako na parkovišti.
Jednou z prvních společností, která začala vyrábět modely pro dospělé v jednotném měřítku 1/43, bylo Rio bratrů Tattarletiů. Jeden ze tří bratrů Reno se v roce 1972 odštěpil a se synem Riem a přáteli založil další slavnou společnost Brumm. Její modely historických vozidel měly stejnou, podle některých sběratelů ještě vyšší úroveň detailního zpracování než Rio. Jednotné měřítko 1/43 a jasné zacílení nových modelů na dospělé sběratele se tak stalo první vážnou hrozbou pro dlouho monopolní sérii Matchbox Models of Yesteryear firmy Lesney.
1937 Fiat Balilla firmy Brumm sice nemá stěrače jako samo-statný díl, ale poklice na kolech, poznávací značky a chro-mované nárazníky nasvědčují, že jde o dokonalejší model.
Koncem sedmdesátých let už měřítko 1/43 vítězilo v pomyslném boji o nejrozšířenější jednotný sběratelský formát. K italským firmám přibyly desítky dalších po celém světě. Jen namátkou v Západním Německu to byly třeba Schuco, Gama, Schabac, Märklin, v Nizozemsku Tekno, ve Španělsku Pilen, ve Francii Solido a francouzské Dinky a tak bychom mohli jmenovat a jmenovat. Sběratelství modelů ve velikosti 1/43 se stalo nejdynamičtěji se rozvíjejícím oborem. Na krabičkách modelů se také poprvé začaly objevovat nápisy jako: „This is not a toy“, neboli „Toto není hračka“. Mělo to své marketingové i praktické důvody. Výrobci tak jasně dávali najevo, že jde o předměty pro dospělé, zdůvodňovali tak vyšší cenu detailně provedených modelů, ale bránili se i riziku, že se by malé děti mohli zranit o drobné součástky nebo je spolknout.
 |
Vítězství kvality
V osmdesátých letech už byla v záplava výrobců kovových modelů v měřítku 1/43 značně nepřehledná. K dostání byly drahé modely, které měly podrobné detaily, kola zatáčecí, dveře a kapoty otvírací a byly dokonce rozebíratelné. Jako druhý extrém začalo zaplavovat trhy mnoho levných „modelů“ z Asie, na kterých se tvary originálních automobilů daly identifikovat jen s velkými obtížemi a které brzo podléhaly destrukci takzvaným zinkovým morem. Ale v této kvalitativně i cenově různorodé směsici se nakonec začal rýsovat směr, který se později měl stát dominantní – věrně ztvárněné modely ve střední cenové kategorii.
Na rostoucí poptávku po modelové věrnosti reagoval skutečně velkosériovou výrobou v měřítku 1/43 nový vlastník francouzské značky Solido, společnost Majorette. Jeho modely byly opravdu solidně stavěné a cenově přijatelné. V osmdesátých letech už měly drobné díly jako nárazníky a disky kol plastové, ale to přispělo k modelové věrnosti, protože mohly být kvalitně pochromované. Mezi sběrateli na celém světě se tehdy stala populární zejména řada historických automobilů Age d`Or. Ještě větší smysl pro detail ukázala portugalská firma Cinerius, která v roce 1982 představila značku Vitesse. Její modely v měřítku 1/43 měly filigránské pochromované kliky a zrcátka a nárazníky zdobily obtisky s poznávacími značkami. Určitou slabinou značky Vitesse byla tehdy pomalá obměna výrobního programu a ne zcela dořešené upevnění některých dílů, kvůli čemuž byly modely dost zranitelné.
Modely Solido a Vitesse v osmdesátých letech uspěly nejen kvůli své modelové kvalitě, ale také díky relativně přijatelným cenám. Francouzi totiž snižovali náklady zadáváním ruční práce do nápravných zařízení a v Portugalsku zas byla levná pracovní síla. A právě cena lidské ruční práce byla při výrobě kvalitních modelů se spoustou detailů rozhodující pro další vývoj.
Mozek je Evropě a Americe, ruce v Asii
Cestu jak a kde efektivně vyrábět superdetailní modely ukázali Američané, kteří jako první rozsáhle investovali v Asii. V šedesátých a sedmdesátých letech neměla výroba modelů v Asii valnou pověst, protože na trhu byla záplava nekvalitních hraček hlavně z Hong Kongu. To ovšem byly produkty asijských firem. Koncem šedesátých let ale koncern Mattel vyvinul ve Spojených státech autíčka Hot Wheels a jejich výrobu zadal do Hong Kongu. Nastala jiná situace. S americkým know how a asijskou levnou silou Mattel rázem ovládl trhy. Autíčka Hot Wheels byly ještě hračky, ale v osmdesátých letech přešla do Macau a Číny výroba dříve britské značky Matchbox, včetně prestižní série Models of Yesteryear. A efektivitu výroby v Asii definitivně potvrdil americký Franklin Mint, který tam začal montovat špičkové modely 1/43, 1/18 a v dalších velikostech.
Americký model brzy následovali i výrobci z dalších zemí. S projektem, který definitivně určil nový směr, přišla v roce 1990 společnost Paul`s Model Art. Základem jejích modelů Minichamps byly modely, které měli mít bytelnost Solida, ale detaily dokonalejší než Vitesse. Design i formy vznikly v Aechenu, ale výrobu Němci přenesli stejně jako Američané do Číny. Už první precizně detailní modely ve velikosti 1/43 uchvátily sběratele v Německu a dalších zemích. Koncem devadesátých let se pak kvalita modelů Minichamps stala normou. Tlaku na výrobu podobně kvalitních modelů se přizpůsobili i další výrobci. Do Asie se přenesla i portugalská značka Vitesse a produkce většiny evropských a amerických firem. Díky ohromnému potenciálu velmi levné pracovní síly v Asii se do světa dostalo ohromné množství precizních modelů ve velikosti 1/43 a v dalších měřítcích.
Alexandr Pícha
Související články:
Co sbírat v měřítku 1/43 – 1. díl: Stará klasika a artefakty
Co sbírat v měřítku 1/43 – 3. díl: Současná situace (připravujeme)
Kontakt na autory článku je v rubrice O webu. Všechny texty a fotografie podléhají autorským právům a je možné je použít s uvedením linku na server www.diecast.cz u každé fotografie nebo citace. Jinak jen se souhlasem www.diecast.cz.
