M26 Pershing – opožděná zbraň proti Tigerům

M26 Pershing

Falešné důvody, proč nespěchat

Spojené státy se po první světové válce necítily vojensky ohroženy, takže nevěnovaly na vývoj a výrobu tanků zdaleka tolik prostředků jako totalitní režimy v Německu a Sovětském svazu. Když však byly zataženy do války, musely jejich vývoj dramaticky urychlit a výsledkem byla relativně zdařilá koncepce tanku Sherman. V době svého vzniku v roce 1942 americký Sherman o mnoho nezaostával za nejlepším německým tankem Panzer IV a výzbrojí a spolehlivostí rozhodně převyšoval všechny dlouho vyvíjené britské tanky.

Priority amerického zbrojního průmyslu neurychlil ani nástup těžkých, ale méně početných tanků Tiger. Americký průmysl už chrlil desetitisíce Shermanů, které pronikaly jak lavina všude tam, kde nacistům chyběly výrobně náročné a málo spolehlivé Tigery nebo jiné německé tanky. Severoafrické bojiště navíc ukázalo, že je efektivní likvidovat těžké, málo pohyblivé obrněnce bitevními a stíhacími letadly. Američané se proto soustředili na produkci kvalitních letadel všech kategorií, na výrobu letadlových, bitevních lodí a další techniky, ale vývoj nových tanků zůstával na druhé koleji.

Po invazi v Normandii už bylo zaostávání starého Shermanu zřejmé. Spojenečtí tankisté sice bohatě využívali materiální převahy a podpory letectva, ale když jejich tanky přeci jen narazily na Tigery a Panthery v čelních pozicích, často dopláceli na nerovné měření sil životem. Situaci neřešily k úplné spokojenosti ani rychlé stíhače tanků, které nesly na korbách Shermanů kanóny ráže 90 mm a 17liberní ráže 76,2 mm. Dokázaly sice zničit i zpředu jakkoliv pancéřované německé obrněnce, ale samy neměly dostatečnou pancéřovou ochranu. Proto byl nakonec projekt T26 doveden do zdárného konce a tank M26 Pershing byl bojově nasazen v dobývaném Německu.

Vznik Pershingu

V době vývoje Pershingu už měli Američané více zkušeností s tankovou výrobou, a proto zvolili pokročilejší koncepci, než měly dosavadní Shermany, ale i většina německých tanků. Cílem byl mohutně vyzbrojený, silně pancéřovaný, ale zároveň rychlý tank. Silný kanón M3 ráže 90 mm vyzkoušeli Američané s předstihem na úspěšném stíhači tanků M36 Jackson a Slugger, který v bojích na západní frontě deklasoval i nejsilněji pancéřované německé obrněnce. Samotná konstrukce Pershingu se vyprofilovala z řady prototypů středních tanků T20 až T26. Jejich pancéřování postupně sílilo natolik, že se konečný model T26E1 posunul do kategorie těžkých tanků.

Pershing byl zkonstruován s takovým nadhledem, že vytvořil základ pro poválečnou koncepci amerických tanků. Prozatím byl využit posílený motor ze Shermanu, ale stavba umožňovala montáž motoru objemnějšího. Tvarování pancíře bylo přísně balistické, podobně jako u sovětských tanků a Pantheru. Podvozek už netvořily vozíky s menšími koly jako u Shermanu nebo Panzeru IV, ale větší pojezdová kola zavěšená na torzních tyčích a hnací rozety umístěné vzadu. Američtí konstruktéři se také vyvarovali obtíží, které s sebou nesl komplikovaný systém překrývajících se pojezdových kol, jaký měly Tigery a Panthery.

Srovnání s technikou nepřítele

Kanón M3 ráže 90 mm, kterým byl Pershing vyzbrojen, lze srovnat s 88mm kanónem Tigeru nebo nejlepšího německého stíhače tanků Jagdpanther. Do celkového hodnocení je nutné zahrnout nejenom ráži a úsťovou rychlost, ale i typ použité munice. Američtí tankisté s tímto kanónem úspěšně likvidovali i v čelních střetech všechny německé obrněné prostředky, včetně monster jako Tiger, Königstiger a nejtěžšího obrněnce všech dob Jagdtiger. Osmaosmdesátky německých těžkých tanků mohly prorazit pancíř Pershingu ze srovnatelné vzdálenosti. Samohybné dělo Jagdtiger bez otočné věže mělo kanón ráže 128 mm, jehož průraznost byla samozřejmě větší, ale těchto nemotorných monstrózních vozidel vyrobili Němci jen sedmdesát.

Proti německým těžkým tankům měl Pershing základní výhodu v tom, že byl kompaktnější. Balističtější tvarování korby a věže mu zajišťovalo srovnatelnou odolnost pancíře, přestože byl o patnáct tun lehčí než Tiger. Díky tomu byl Pershing mnohem pohyblivější, rychlejší a lépe se s ním manévrovalo. Pershing měl i efektivnější systém zaměřování díky stabilizátoru kanónu a rychlejšímu otáčení věže. První generace stabilizátorů ovšem nebyla vždy úplně spolehlivá, a proto je někdy osádky tanků vypínaly.

Zajímavé je srovnání s Pantherem. Jedním ze základních problémů novějších německých tanků bylo to, že jejich konstruktéři hýřili ocelí i tam, kde se Sovětům a Američanům dařilo dosáhnout srovnatelného efektu odolnosti vhodným balistickým tvarováním. Rozdílný přístup k efektivitě a kompaktnosti tanků v Německu a USA se čítankově projevuje v tom, že Američané řadili Pershing mezi „těžké“ tanky, zatímco pro Němce byl o čtyři tuny těžší Panther tankem „středním“. Výrobně jednodušší Pershing byl v řadě konstrukčních charakteristik pokročilejší, což nakonec odpovídalo i tomu, že šlo o konstrukci o rok a půl pozdější. Americký tank měl výkonnější kanón, odolnější pancéřování a byl o něco rychlejší než Panther. Podle toho dopadla i vzájemná utkání, k nimž v ojedinělých případech koncem války došlo. Jízdní dosah Pantheru byl ovšem v terénu delší.

Se sovětským těžkým tankem IS-2 lze Pershing srovnávat jen teoreticky, protože se v boji nikdy nesetkaly. 122mm kanón sovětského obrněnce měl pochopitelně větší razanci, i když se více hodil pro průlomové akce. IS-2 na rozdíl od Pershingu nemohl střílet za jízdy, protože neměl stabilizátor. Nabíjení kanónu IS také zpomalovala munice dělená zvlášť na granáty a prachovou nálož. O pár tun těžší IS-2 byl i výrazně pomalejší a vezl si dvakrát menší zásobu munice. Srovnání Pershingu s nejrozšířenějším sovětským tankem T-34/85 už není plně odpovídající, protože šlo o tank o deset tun lehčí. Tomu odpovídaly i jednostranné výsledky bojových střetů Pershingu s T-34/85 v korejské válce.

7. března 1945, M26 Pershing likviduje v Kolíně nad Rýnem německý PzKw V Panther.

Pershing v přímém boji

Nasazení těžkých tanků zpočátku zpochybňoval i generál George S. Patton. Argumentoval přitom tím, že stejně jako při operaci Totalize potřebuje hlavně rychlé, vysoce mobilní obrněné síly, kterými rychlým obchvatem pronikne do týlu méně pohyblivých německých těžkých tanků. Po velké ofenzivě nacistů v Ardenách však bylo zřejmé, že těžké tanky v americko-britských silách chybí. Američané proto v lednu roku 1945 poslali do Evropy prvních dvacet Pershingů, které byly přiřazeny k 3. a 9. tankové divizi. Další dvě stovky Pershingů dorazily do osvobozované Evropy začátkem března.

Už v únoru 1945 se v německém Elsdorfu poprvé utkal 42tunový Pershing s 57tunovým Tigerem. Americká osádka tanku nazvaného Fireball měla smůlu. Projížděla totiž v noci v nepřehledné zástavbě, kde stál skrytý těžký tank Tiger. Jeho velitel zpozoroval siluetu Pershingu mezi hořícími domy sotva z devadesáti metrů. Na tak krátkou vzdálenost je zranitelný pancíř každého obrněnce. První střela pronikla pancířem vedle koaxiálního kulometu a úlomky oceli zabily ve vnitřním prostoru pod věží střelce a nabíječe. Druhá střela Tigeru zasáhla brzdovratné zařízení kanónu a třetí se odrazila od pancíře věže Pershingu a urazila jeho otevřený poklop. Další členové posádky – velitel, řidič a radista – ve Fireballu kanonádu z Tigera přežili.

Ani německá osádka ale příliš štěstí neměla. Řidič se snažil uniknout z bojiště tak překotně, že při couvání vrazil do trosek domu, které se zřítily a Tiger znehybněly. Jeden ze zajatých esesáků později potvrdil Američanům, že jeho Tiger zasáhl americký tank „neznámého typu“. Američané brzo Fireball opravili a vrátili do akce. Poškozený kanón ráže 90mm vyměnili za stejný kanón, který jednoduše vymontovali ze stíhače tanků M36 Jackson. Následující den jiný Pershing vrátil Němcům porážku i s úroky. Tank s číslem 40 rozstřílel v přímém střetu německý Tiger a ve stejný den si v Elsdorfu připsal na konto ještě dva Panzery IV Ausf. H.

Setkání lehčího „těžkého“ tanku Pershing (42 tun) s těžším „středním“ Pantherem (45 tun) 7. března v Kolíně nad Rýnem se stalo jedním z nejlépe zdokumentovaných tankových soubojů. Mezi troskami vybombardovaného města byl totiž i americký válečný kameraman, kterému se podařilo natočit souboj na filmovou kameru. Tuto válečnou epizodu mimochodem vysílala v cyklu o válečných filmařích i Česká televize. Drama se odehrálo nedaleko od slavného kolínského gotického Dómu. Německý Panther tam mezi troskami domů překvapil osádku Shermanu. Výstřelem zneškodnil slaběji pancéřovaný tank, ale upozornil na sebe osádku Pershingu, který projížděl o několik set metrů dále. Němečtí tankisté neznali americké stabilizátory kanónu, takže se domnívali, že Pershing k zamíření zastaví. To se jim stalo osudné. Střelec Pershingu v plné jízdě přesně zamířil a hned na první výstřel zasáhl Panthera ze svého 90mm kanónu. Německým tankem otřásl silný úder a z doutnajícího vraku se hned začali soukat dva tankisté, kteří první zásah přežili. Nato zasáhla Panther další 90mm střela z Pershingu, která dílo zkázy dokonala.

M26 Pershingy v poraženém Berlíně

V polovině roku 1945 americká armáda překlasifikovala Pershing na střední tank. Ještě několik let po kapitulaci Německa a Japonska dostaly tanky z druhé světové války příležitost vzájemně se utkat, tentokrát se však aktéři konfliktu pomíchali úplně jinak. Po vpádu severokorejských a čínských komunistů do Jihokorejské republiky čelili jihokorejští vojáci a síly OSN přívalu jejich sovětských tanků T-34. Američané bojující v silách OSN měli zpočátku k dispozici jen lehké tanky M24 Chaffee. I když ztráty mezi americkými tankisty byly překvapivě malé, jejich lehké tanky nemohly dlouho obstát vůči těžším sovětským obrněncům. Karta se obrátila, když se na bojiště dostaly M26 Pershingy dopravené narychlo do Jihokorejské republiky. Americká letadla a tanky M26 Pershing zanechaly ve členitém terénu stovky ohořelých vraků T-34. To už se však začala psát úplně jiná historie.

Modernizace Pershingu

Pershing, německý Panther a sovětské tanky T-34 a IS patřily k nejpokročilejším tankům 2. světové války. S výjimkou Pantheru, který byl na dosahované parametry příliš těžký a komplikovaný pro výrobu, sloužily tyto stroje jako základ pro stavbu dalších generací poválečných tanků. Na Pershing přímo navázaly typy M46 a M47 Patton, které měly hlavně mohutnější kanón a ještě silnější motor. Posledním přímým nástupcem Pershingu byl tank M60. Ze služby ho vyřadil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let až M1 Abrams, který byl prvním hlavním bojovým tankem odlišné koncepce z vrstveného kompozitního pancíře a s turbínovým motorem.

Technický popis tanku M26 Pershing

– typ: do poloviny roku 1945 těžký tank, později překvalifikován na střední tank
– osádka: 5 členů (řidič, pomocník obsluhující kulomet v čelním pancíři, střelec, nabíječ, velitel tanku)
– výzbroj: kanón M3 ráže 90 mm s drážkovanou hlavní, úsťová rychlost se střelou HVAP 1021 m/s; koaxiální kulomet M19A4 ráže 7,62 mm; kulomet ráže 7,67 mm v čelním pancíři a protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm, který byl upevněný ve stojanu na věži
– rychlost otáčení věže: 360 stupňů za 15 sekund
– munice: 70 nábojů do kanónu; 5000 do kulometů ráže 7,62 mm
– pancéřování: od 18 mm na dně po 102 mm na čele, resp. 114 mm na štítu kanónu; korba i věž odlévaná; velitel tanku měl pro pozorování okolí širokoprostorovou kopuli, každý člen posádky měl pozorovací periskop
– motor: Ford GAF benzínový V8 o objemu 18 l; výkon 500 HP při 2600 ot/min uložený v zadní části tanku, nádrž na 832 litrů paliva; hydraulická převodovka Torquematic s planetovou redukcí
– podvozek: šest dvojitých pojezdových kol odpružených na torzních tyčích, hnací kola vzadu; napínací vpředu; pět napínacích kladek
– bojová hmotnost: 41,9 tuny
– poměr výkon/váha: 12 HP/1 t
– tlak na zem: 12,5 psi
– rozměry: délka 865 cm; šířka 351 cm, výška 278 cm
– maximální rychlost: 48 km/h na silnici
– překonávání překážek: brod hluboký 1,2 m, kolmá stěna 1,2 m a zákop široký 2,45 m
– dojezd: 160 km na silnici
– produkce: od listopadu 1944 do června 1945 bylo vyrobeno 1436 tanků M26 Pershing, do roku 1951 bylo vyrobeno ještě dalších tisíc tanků tohoto typu

Zachované Pershingy

I přes řadu soubojů s Tigery a Panthery se Němcům nepodařilo poškodit žádný Pershing natolik, aby ho Američané neopravili. Možná proto se zachovalo několik Pershingů i v evropských muzeích, přestože jich za války dorazily do Evropy jen necelé tři stovky.

M26 Pershing v sinsheimském muzeu.

Německo
Sinsheim: Ve velkém Technickém muzeu Sinsheim je ve venkovní expozici rezavějící M26 Pershing v klasické verzi z války. Opodál stojí i torzo Pershingu bez blatníků a pásů. Je nicméně zajímavé vidět, jak vlastně vypadal základní pancéřový korpus korby. Z amerických tanků je v Sinsheimu i M24 Chaffee, 2 verze Shermanu M4A1 s 75mm kanónem a s 76,2mm kanónem, vyprošťovací verze Shermanu a samohybná houfnice M7 Priest. V muzeu je i většina základních typů německých obrněných vozidel, ale i sovětské T-34/85 a SU-100.

Belgie
Brusel: V belgickém královském vojenském muzeu je ve venkovní expozici M26 Pershing v relativně zachovalém stavu i se „zástěrkami“ na blatnících. V bruselském muzeu jsou vystaveny hlavně základní typy amerických a britských tanků.

Velká Británie
Bovington: Ve velkém tankovém muzeu je ve vnitřní expozici dobře restaurovaný M26 Pershing. V muzeu jsou i další základní typy amerických tanků a také asi jediný zachovaný obojživelný M4A2 Sherman Duplex Drive z vylodění na pláži Omaha. V Bovingtonu je mnoho dalších vzácných exponátů obrněnců z druhé i první světové války.

Spojené Státy
Aberdeen, Maryland: V největším americkém tankovém muzeu ve vojenském prostoru v U.S. Army Ordnance Museum Aberdeen jsou vystaveny všechny americké tanky a mnoho vzácných a unikátních exponátů německé, francouzské, sovětské, japonské a další techniky hlavně ze 2. světové války. Je tam i proslulý československý LT-35, který se u nás nezachoval. Do muzea je vstup zadarmo, jen musíte na bráně do vojenského prostoru nahlásit, kam jedete. V samotném muzeu se zeptejte, kde jsou všude vystaveny historické exponáty. Jádro sbírky je sice umístěno kolem hlavní budovy muzea, ale další exponáty jsou na třech dalších místech v městečku vojenského prostoru a také v depozitářích. Celá expozice desítek až stovek tanků se v letech 2011 až 2012 bude stěhovat do Fort Lee v sousední Virginii.

Alexandr Pícha

Všechny texty a fotografie podléhají autorským právům a je možné je použít s uvedením linku na server www.diecast.cz u každé fotografie nebo citace. Jinak jen se souhlasem www.diecast.cz.