Cromwell IV – nejlepší ze zaostalých
| ||||||||||||
* 1/50 Corgi: Cromwell IV – několik verzí, výborně se hodí k tankům Solido stejné velikosti. Vyzní přitom jeho lepší modelové zpracování.
| ||||||||||||
Vznik Cromwellu Katastrofální porážka ve Francii a hlavně boje v severní Africe dovedly britský generální štáb k hořkému závěru, že armáda nemá obrněný prostředek, kterým by mohla čelit rychle modernizovaným německým tankům a samohybným dělům. Generální štáb vypsal na přelomu let 1940 a 1941 požadavky na nový tank, který by měl odolnější pancíř a účinnější kanón než tehdejší bitevní tank Crusader. Vývoj nového bitevního tanku, který měl nést označení Cromwell, se však utopil v dlouhodobých potížích a provizoriích. Práce na novém těžším tanku komplikovaly hlavně problémy s motory různých výrobců a průtahy s přezbrojením na nový silnější kanón. Britové souběžně pracovali i na modernizacích slabého Crusaderu, ale nemohli tím zabránit dalšímu zaostávání za německými tanky. Velká Británie nesla důsledky toho, že po celou válku nedokázala koncentrovat výrobu tanků do jednoho základního typu jako Spojené státy a Sovětský svaz. Britský průmysl produkoval souběžně různé modely obdobné kategorie, které většinou neměly vzájemně zaměnitelné díly a často nebylo úplně jednoznačné, kdo má zodpovědnost za vývoj a výrobu výrobu celého tanku. Prvními stroji, s nimiž Britové mohli v severní Africe čelit německým Panzerům III a IV, se tak nakonec staly M3 Lee/Grant a M4 Sherman, které jim dodávaly Spojené státy. Na podzim roku 1943 britští inženýři dokončili vývoj silnějšího motoru a Cromwell dostal i nový kanón ráže 75 mm. Tato konfigurace nesla označení Cruiser Mk VIII Cromwell IV. Zanedlouho se rozjela ve velkém sériová produkce a do konce války se stal Cromwell a jeho verze nejrozšířenějším britským tankem. Srovnání s technikou nepřítele Základní předností Cromwellu byla výborná ovladatelnost, ale hlavně rychlost. Cromwell byl nejrychlejším tankem druhé světové války. Na silnici byl schopen jet rychleji než 60 km/h a pro terén se jeho maximální rychlost dala určit jen teoreticky. Přestože systém podvozek typu Christie dokázal odpružit ledacos, osádkám hrozila při rychlosti, jaké byl Cromwell schopen v terénu dosáhnout, vážná zranění. Účinností kanónu a odolností pancíře se však Cromwell nevyrovnal většině německých těžkých i středních tanků. Překvapivé je, že britští inženýři opakovali stejnou chybu jako před nimi konstruktéři Panzeru IV a Tigeru. Nepoučili se z už osvědčeného balistického tvarování sovětských T-34 i amerických Shermanů, jejichž pancíře byly vůči dráze střely nastaveny šikmo, aby po něm střely sklouzly nebo se odrazily nahoru. Krabicový tvar tanku, zejména kolmý čelní pancíř, se v bojích ukázal jako nedostatečný, takže musel být zesílen z 63 mm na 101 mm. Ani tak však nemohl odolat palbě z mocných kanónů Tigerů, ale ani Pantherů nebo větších německých samohybných děl. Větší nebezpečí vznícení představoval u Cromwellu benzínový motor. Pokud jde o údržbu, verze z konce války byly spolehlivé a jednoduše řešený tank se oproti německým konkurentům velice snadno opravoval. Bojová hodnota Cromwellu byla srovnatelná se starší verzí M4 Shermanu. Jeho nedostatkem ovšem byla nepřesná střelba za jízdy, protože kanón Cromwellu nebyl na rozdíl od amerických tanků stabilizován. Tankisté zvyklí na Shermany nebyli zpočátku nadšeni z přechodu na nové britské tanky. Paradoxní bylo, že Cromwell měl méně účinný kanón, než jaký Britové sami montovali do amerických Shermanů. Dalším paradoxem bylo, že Britové požadovali Shermany s naftovými motory, ale britské bitevní tanky používaly k pohonu hořlavější benzín. Cromwelly se nicméně do konce války staly nejpočetněji zastoupenými tanky v britské armádě. Cromwell v přímém boji Cromwelly IV byly poprvé bojově nasazeny v bojích po vylodění spojenců v Normandii. Jako první jimi byla vyzbrojena zejména slavná 7. tanková divize, která proslula v severní Africe jako Pouštní krysy. Hned po nasazení Cromwellů se potvrdilo, že jsou srovnatelným bojovým prostředkem se staršími německými středními tanky Panzer IV a menšími samohybnými děly, ale s Panthery a Tigery se měřit nemohly. Britským tankistům se dokonce doporučovalo, aby využili vynikající pohyblivosti svých bitevních tanků a svízelné situace řešili rychlým únikem. Velitel britských sil generál Montgomery nasadil Cromwelly 2. armády do kombinované výsadkové a pozemní operace Market-Garden v Arnhemu. Po několikadenních bojích sice tanky prorazily úzký koridor až k městu, ale britským silám se nepodařilo dobýt most přes Rýn a operace skončila velkým neúspěchem. V dalších významných tankových operacích na západní a italské frontě hrály důležitou roli hlavně tankové jednoty americké armády. Československá tanková brigáda vyzbrojená Cromwelly se zapojila do obléhání a dobývání pevnosti Dunkerque, kde se v prudkých bojích bránilo asi 12 000 vojáků Wehrmachtu a Waffen-SS. Na jaře roku 1945 velitel Československé armády generál Ingr žádal spojence o zapojení naší brigády do osvobozování Československa. Nakonec se mu ale podařilo uvolnit jen necelých 150 československých vojáků, kteří s Cromwelly dorazili do osvobozené Plzně až 9. května. Postupná modernizace tanku Cromwell IV První verze Cromwellu byly vyzbrojeny 6liberním kanónem ráže 57 mm, přestože tato zbraň byla nedostatečná už v době montáže prvních tanků. Provizorní verze nazývané Centaur také poháněl slabší motor Liberty. Většina těchto tanků nakonec sloužila jako cvičné stroje nebo byla později přestavěna. Až v roce 1943 firma Rolls Royce ukončila práce na silnější pohonné jednotce Meteor, která byla odvozeninou leteckého motoru Merlin. Na podzim roku 1943 Britové také zkonstruovali nový kanón ráže 75 mm. Výhodou byla jeho standardizace na munici amerických tanků se starším modelem kanónu M3 ráže 75 mm. Americké stroje totiž mohly v různých bojových situacích ničit obrněnou techniku, prolamovat opevnění nebo likvidovat pěchotu, protože jejich kanón mohl používat protipancéřové střely a průbojné i tříštivé granáty. Krokem zpět však bylo zavedení méně účinného kanónu, než byl britský 17liberní kanón ráže 76,2 mm, montovaný do amerických Shermanů VC Firefly. Vzhledem k připravované invazi však nešlo několikaletý vývoj tanku protahovat a tak byl nakonec tank Cruiser Mk VIII Cromwell IV standardizován pro sériovou výrobu v této podobě. Cromwell IV měl zpočátku kompozitní pancéřování, které tvořily pancéřové pláty nýtované na vnitřní skelet z měkké oceli. To se však ukázalo jako nedostatečně, a tak se v roce 1944 začalo vyrábět pancéřování svařované. U Cromwellů VII bylo ještě zesíleno čelní pancéřování až na 101mm. Konstruktéři proto museli zpevnit podvozek a zvětšit šířku pásů až na 394 mm, což snížilo rychlost tanku. Pro průlomové operace a přímou podporu pěchoty byl v omezeném množství vyráběn Cromwell VIII vyzbrojený houfnicí ráže 94 mm. Pro koordinaci dělostřelecké palby vznikly z Cromwellu tzv. obrněné pozorovatelny, které měly dvě radiostanice a atrapu protitankového kanónu, aby se na vozidlo nezaměřovala zvláštní pozornost nepřítele. Existovaly i vyprošťovací verze, které měly namísto otočné věže namontovaný jeřáb ve tvaru písmene A. Cromwell se v různých verzích vyráběl až do roku 1950. Technický popis verze Cruiser Tank Mk VIII Cromwell IV – typ: střední tank (v britské koncepci bitevní tank) Zachované tanky Cromwell Cromwelly jsou poměrně řídce zastoupeny ve světových tankových muzeích. Nesetkáte se s nimi například v muzeích v Německu. O to větší ocenění zaslouží rozhodnutí českého Vojenského historického ústavu zakoupit tento tank v zahraničí. Česká republika Velká Británie Nizozemsko a Belgie Rusko Alexandr Pícha Poznámka: | ||||||||||||
